Každý si rád hraje, mladí i staří, je to způsob socializace i učení. Co bývá pro obě strany rozdílné, je názor na užší část hraní, přesněji počítačové hry. Mladí nebo ti, kteří zažili ve vlastním mládí počítačové hry si to vychvalují a jsou této zábavě často nadále oddaní. Naopak starší generace tento způsob pobavení nemívají v oblibě, většinou se opírají o názory, že to mladé pouze podporuje v násilí a podobně.

Mladá generace po se po staletí odlišovala od postarší generace ať v oblékání, poslouchání žánru hudby či chování na veřejnosti. Pro nynější generaci je obvyklé, každodenní používání elektroniky ať pro sociální sítě nebo pro již zmíněné počítačové hry. Všichni, kteří si zahráli alespoň nějakou hru popisují, že se jim líbila přívětivost spoluhráčů, odtržení od reality či místy jejich anonimita. Při hrách jako Pubg, Fortnite a podobně je spolupráce spoluhráčů potřebná a ať to jsou jsou vaši přátelé z reálného světa či někdo přísedící za počítačem z druhé strany světa dá se s nimi pracovat. Dále je pro některé získávání přátel doopravdy těžká záležitost, avšak po pár hrách se získávají lehčím způsobem. Nevýhodou bývá, že váš přítel je pouze na vaší obrazovce, a doopravdy nevíte, zda za druhým počítačem sedí někdo, kdo též uvítá nového přítele či má jiné, mnohdy nehezké úmysly. To celé dokáže vystoupat až do kyberšikany.

Pro starší generaci jsou počítačové hry naprostou ztrátou času. Popisují, že mladí nad nimi tráví nadměrné množství času. Nejsou většinou daleko od pravdy, neboť již zkušený až závislý hráč počítačových her dokáže vydržet při obrazovce několik hodin a sami to dokáží potvrdit. Co je těžší otázka na zodpovězení, zda ve hrách s účelem zabít nepřítele dokáže podporovat v násilí. Bylo provedeno mnoho experimentů pro otestování, některé to potvrzují a jiné vyvrací. Hráči her toto obvykle shazují ze stolu a zmiňují jejich zlepšení v postřehu, což bylo nespočetně potvrzeno v různých experimentech.