Ačkoliv se to může zdát poněkud zvláštní, naše školy jsou v podstatě postaveny na učení se věcí nazpaměť. V matematice se učíme vzorečky, v češtině vyjmenovaná slova, v dějepisu data a jména spojená s historickými událostmi, zatímco v zeměpisu fakta o jednotlivých zemích. Na to se dnes začínáme dívat s čím dál většími pochybnostmi – proč je něco takového nutné, když si veškeré tyto věci můžeme jednoduše vyhledat na internetu, a většinu z nich navíc nikdy nebudeme potřebovat?

Jistě, mohlo by se zdát, že tento typ učení je již překonaný. Ovšem stále ještě má svá plus, která mnoho lidí nevidí. Ačkoliv se totiž může zdát zvláštní muset vědět, kdy začala třeba druhá světová válka, znamená to ale zároveň, že víme o tom, že nějaká druhá světová válka byla. Víme i, že měla spoustu obětí, na které by se nemělo zapomínat. Tak je zajištěno, že povědomí o důležitých událostech zůstane i v další generaci, a tak se na ni nezapomene a nebude se opakovat.

Dále je zde fakt, že ve škole se učíme v podstatě od základů. Jistě, můžeme si zkusit vyhledat matematický vzoreček, ale víte také, v jakých případech a jakým způsobem jej aplikovat? A především, proč bychom to měli dělat? Z jakého důvodu jsou jednotlivé kroky důležité? A především, jak víme, že použít právě ten daný vzoreček? Pokud bychom nikdy například neslyšeli o Pythagorově větě a o tom, že se používá k řešení pravoúhlých trojúhelníků, pak bychom nevěděli, co si s ním počít, neboť by nám nebylo známo, že vůbec nějaký vzoreček existuje.

Následně je zde i pochopení základních principů daného oboru. Učíme se nejen to, co nás v danou chvíli zajímá, ale také všechny věci kolem toho, takže nám nakonec dávají smysl a zapadnou do souvislostí. Učíme se tak v mysli propojovat věci, a dívat se na vše kritickým okem. A to je jedna z nejdůležitějších věcí, které nám může škola vůbec dát.