Asi nikdo nebude rozporovat, že naklání a vykládání nákladu není zrovna snadná práce, a to ani s pomocí moderních technologií. Ty nám však mohou pomoci, a některé z nich používáme v poněkud pozměněné podobě již od starověku. Jednou z nich je i nakládací rampa. O co se jedná?

Ve své podstatě jde o nakloněnou rovinu, na jejímž konci je postaven automobil, na který se daná věc nakládá. Jsou podobné například kolejnicím pro kočárky a invalidní vozíky, které můžeme ještě dnes vidět na některých starších schodištích.

Slouží nám především k tomu, aby se usnadnil celý proces nakládání a vykládání a také aby se snížila možnost poškození přepravovaného zboží. To je důležité zejména v případě, že jde o sice těžkou, avšak křehkou věc.

Je však jasné, že stejně jako všechno ostatní, i tyto nakládací rampy musí splňovat určitá kritéria, aby je bylo možno bez obav použít. A je jasné, že před uvedením do provozu jsou pečlivě přezkoušeny.

Tím prvním je patřičný sklon. Je nutné, aby stoupání bylo tak nízké, aby nebylo až nemožné, zvláště pokud pracovník poveze těžký náklad, ale zase ne příliš mírné, neboť pak by zabíralo příliš prostoru. Je tedy nutné najít kompromis. Ten se i našel a stal se standardizovanou normou pro tyto typy výrobků.

Dále zde pak máme nosnost. Je nutné, aby se nepropadla ani pod vahou toho nejtěžšího možného nákladu, jakému bude při běžném provozu vystavena, a to ani v případě, že na ní onen náklad zastaví a bude nějakou chvíli stát.

Opomenout nelze ani šířku rampy. Ta musí být taková, aby umožňovala pohodlný vjezd a manipulaci, avšak ne příliš široká, aby zabírala co nejméně prostoru. Obvykle se dělá ekvivalentní šířce zadní strany nákladního automobilu, kudy se zboží zaváží dovnitř.

Jak je vidět, je i toto poměrně jednoduché zařízení svázáno celou řadou pravidel. Možná se všemi nemusíme souhlasit, měli bychom si ale uvědomit, že tam jsou jak pro bezpečnost pracovníků, tak nákladu.